pondělí 2. prosince 2019

Seriál: Život s manipulátorem #5 Svatba a podnikání



Jak jste v předchozích dílech asi poznali, tak můj exmanžel byl velice sebestředný. Ale samozřejmě byly i dobré chvíle. Například mi pomohl s otevřením mého obchodu. 


Když dcerce byl asi rok, zařídila jsem si živnostenský list a otevřela si obchod s kosmetikou a potiskem na oblečení (trička, mikiny). Sociální sítě nebyly tenkrát tak rozjeté jako dnes, takže se o mne moc lidí nedozvědělo. Což samozřejmě byla ale moje chyba, jak mi bylo od exmanžela řečeno. Ze začátku jsem tam s dcerou chodila každý den od 9 – 17 hodin. Po nějakém čase mi nabídla švagrová (Genzer), že může dcerku hlídat. Takže já ráno vstala, odvedla jsem dceru k nim domů, a to nebydleli moc blízko, a pak do obchodu, který jsem měla od svého domu 2 minuty. Po zavření obchodu jsem šla nakoupit, pak domů a pak šla pro dceru a zase zpátky a doma jsem byla třeba v půl 7 celá hotová. Exmanžel byl celé dny v práci, takže v tomhle mi nemohl pomoci i kdyby chtěl.

Po pár měsících se nabídla možnost obchod přestěhovat. Nově se můj obchod nacházel ve stejném objektu, jen o kousek vedle. Největší výhodou byl třikrát větší prostor za podobný nájem, byl vyšší snad jen o 500 Kč. Obchod docela šlapal, ale byl i den, kdy nikdo nepřišel. Což mi exmanžel hned dával za vinu, ale už mi neporadil, jak to mám udělat, abych lidi nalákala.

Hodně jsme se kvůli tomu dohadovali, a to hlavně v období, kdy nebyly peníze. Dokonce začal být i agresivní. Rozmlátil snad všechny dveře, které jsme měli doma. Byly to takové ty papírové – dřevotříska z každé strany a uprostřed jen papír. Normálně do nich dal pěstí, když jsem ho nějak naštvala nebo vytočila. Ano, já jsem trošku hysterka, ale nějak jsem nechápala a vlastně nechápu do teď, proč mne vyčítal, když nebyla tržba, anebo ne tak velká. Jednou to dokonce zjistil i majitel. Přišel k nám pro nájem a viděl dveře, jak jsou rozmlácený, vletěl do bytu a začal na mne křičet, co to má znamenat. Něco jsem si vymyslela, nechtěla jsem přiznat, že je rozmlátil on, ale majitel mi nevěřil. Takže jsem dostala vynadáno za něj.

Takhle náš život pokračoval normálně běžně. Pak jsem se ale domluvili, že se vezmeme. Ano, domluvili. Neproběhla žádná žádost o ruku. Prostě jsme šli kolem matriky a zastavili jsme se tam zeptat na termíny. Ty jsme si doma probrali a jeden vybrali. Brali jsme se asi po 4 letech vztahu. Když jsem mámě řekla, že se budeme brát, tak nadšená nebyla. Hodně lidí mi nějak naznačilo, že bych to dělat neměla. Později mi došlo, proč. Šaty jsem měla půjčené, hostinu zařídili známí, za svědka mi šla ségra a k oltáři mne odvedla máma. Děda na moji svatbu odmítl jít, což mne hodně ranilo. Prý nechtěl, abych si brala zrovna jeho. Nakonec chtěl přijít, ale musel do nemocnice. Když jsem to říkala ex, tak na to jenom reagoval – vidíš, kam si dědu dostala svojí svatbou? – Docela jsem na něj koukala. Prý to myslel ze srandy, ale zda to byla pravda, nebo ne, to netuším.

Na svatbu jsem pozvala rodinu a své kamarádky. Kamarády žádné, ono už jich moc nebylo, když jsem s nimi nesměla bavit, takže oni o mne nevěděli vůbec nic. Svatba byla hezká a skromná, protože jsem na to neměli moc peněz. Půjčila jsem si na ni od jedné společnosti, ale asi jen 20 000 Kč, víc nebylo potřeba, protože ona ani víc nestála. Neměla jsem dort, žádnou rozlučku se svobodou, nic. Já si ho vzala z pocitu, že by to tak být mělo. Měli jsem dceru a tak jsem myslela, že je to správná věc. I přesto, že byl vztah, jaký byl, jsem si říkala, že přece co víc můžu chtít. Mám muže, dítě a nedokázala jsem si ani představit, že bych od něho někdy odešla. Proč? Že to doma snad nefunguje tak, jak bych chtěla? A ono někde jo? Když to vidím zpětně, možná jsem spíš přesvědčovala sama sebe. Vzít si ho rozhodně nebyl dobrý nápad. Nic mi to nedalo, spíš jen vzalo...

Musím ještě dodat, že jsem dost přibrala, měla jsem až 80 kg. A to ze 65 kg po porodu bylo dost. 
A on mi to samozřejmě dával dost sežrat. Že jsem tlustá, že bych měla se sebou něco dělat. Při hádkách jsem byla tlustý líný prase. Nadávky u nás byly skoro denně. A za každým slovem bylo VOLE. Jeho argument na to, že tak mluví, byl, že je dlaždič, tak co chci.

Abych jen nehanila, tak samozřejmě jsme měli i hezké chvíle. Začalo se mu v práci dařit a vydělával více peněz, mohli jsme splácet dluhy. Domluvili jsme se, že bychom dceři pořídili sourozence. Trvalo to skoro rok, než jsem otěhotněla. Když jsem zjistila, že jsem konečně přišla do jiného stavu, tak on byl zrovna pracovně v zahraničí. Pamatuji si, že ten den jsme se hrozně pohádali. Já si udělala test a byly tam hned dvě čárky. Volala jsem mu, nebral to. Napsala jsem mu, že je to důležité. Tak zavolal a řekla jsem mu, že jsem těhotná. On mi na to jen řekl, a s kým, když já nejsem doma? Položila jsem telefon a hrozně brečela. Pak jsem volala kamarádce a vše jí to řekla.

Pak jsem volala mámě, mojí ségře a obě byly hrozně šťastné. Pak jsem to radši zavolala i Genzrovi, protože o prvním těhotenství exmanžel své rodině vůbec neřekl. Její reakce? Takže další dítě, o které se musím postarat? Nikdy se o nikoho nestarala. Jen hlídala, když jsem chodila do práce, ale pak nám dceru už vzali do školky.

Mezi tím, co jsem porodila, jsme se i přestěhovali do většího bytu se zahradou. Byl sice dražší, ale on vydělával víc peněz, takže jsme to zvládali dobře.

Žádné komentáře:

Okomentovat