Seriál: Život s manipulátorem #6 Druhé stěhování a druhé těhotenství

Měli jsme možnost se přestěhovat místo našich známých do jejich bytu, který byl větší hezčí a se zahradou. Byt byl v domě o asi 5 bytech a my jsme se stěhovali až nahoru. Otevřeli se bytové dveře a hned tam na vás koukali příkré schody. Ano, pro těhotnou ideální, ale byt byl jinak vážně super.

Před pár lety jsme si pořídili psa a dvě kočky. Pro psa jsme si jeli tenkrát do Prahy a kočky jsme zachránili. Kdybych věděla, že on se vůbec o zvířata neuměl postarat, tak bych ani žádné nechtěla. Exmanžel se respektive uměl postarat, ale několikrát jsem musela zakročit, aby psa nezabil, když něco rozkousal. Bylo to hrozné, řval na něj a dokonce do něj i kopl. 

Stěhování bylo přínosné i pro našeho psa, který mohl využít zahradu. Další plus pro nás bylo tenkrát i to, že ve stejném domě, měla pronajatý svůj byt pro hezké chvíle i Genzer, což se hodilo pro občasné hlídání. (například když dcera byla nemocná). Exmanžel měl zařídit u majitele starého bytu odstěhování a předání bytu. Já pak ale potkala majitele a on se mne ptal, kdy se tedy budeme stěhovat. Odpověděla jsem mu, že jsme se už přestěhovali a že jen uklízíme původní byt. Museli jsme sehnat i nové dveře. Jak jsem psala, exmanžel byl velice agresivní a tak všechny dveře byly zničené. Dveře do obýváku byly zcela zničené, za těch pár let, co jsme tam bydleli, se díra po exmanželových zkratech zvětšila. Takže další investice do opravy minulého bytu.

Vydělával sice více peněz, ale místo splácení našich dluhů, například za půjčky a majiteli na nájmu, si peníze užil. Ano, užívali jsme si je všichni, to je pravda. Když byl doma tak to byl výlet, grilování atd. Já sama nemohla nic zaplatit, protože jsem své svoje peníze neměla. Obchod sice vydělával, ale ne moc. Platila jsem nájem, pak jsem to investovala zpět do obchodu a nebo udělala nějaký nákup potravin domů. A on mi doma nikdy žádné peníze nenechal. I když jsem mu to říkala několikrát. On nebyl celé dny doma a já byla věčně bez prostředků. Doma sice bylo nakoupeno. Ale co kdyby se něco stalo? 

Zpět ke stěhování.

S pomocí našich kamarádů - sousedů jsme celý byt přestěhovali. Já byla těhotná už pár měsíců, takže jsem moc nestěhovala, jen vybalovala věci. Byla jsem v tu dobu docela spokojená. Peníze byly, začali jsme splácet dluhy, bydleli jsme v hezkém bytě a na pěkném místě. Problém trochu byl s moji prací, protože jsem najednou bydlela hrozně daleko. Cesta do práce byla ještě celkem dobrá. Bylo to jen z kopce dolů, ale ta cesta zpátky... Vyzvednout dceru ve školce, pak rychle stihnout autobus a někdy jel autobus přímo za barák ale jindy až mnohem dál od domu. Přijít domů a vyvenčit psa a pak večeře pro dceru a pro exmanžela, který přijel až později večer. Nestíhala jsem nic. Uklízet, vařit apod. Doma byl věčně bordel. Spát jsem chodila v 20 hodin, protože jsem byla dost vyčerpaná, což se mému ex značně nelíbilo. Neustále mi říkal, že jsem lína, že ležím jen na gauči a z čeho můžu být vyčerpaná, když v obchodě jen sedím. Proč chodím tak brzo spát? Proč nechci sex? Do obchodu jsem chodila i nemocná a nachlazená a domů vyřízená.

Po nějakém čase se na lékařském vyšetření zjistilo, že mi tvrdne břicho a musím doma odpočívat a brát léky. Hrozně jsem se tomu v duchu smála. Já a odpočívat? Jsem na vše sama. Exmanžel je v práci od rána do večera. Já musím s dcerou do školky, do práce, ze školky se táhnout až na kopec a doma něco udělat, aby exmanžel nevyváděl. Muži jsem to řekla. Navrhl, že mne teda v práci, když to stihne, bude střídat a vyzvedne dceru ve školce a doveze autem domů. Jenže to bylo pouze tak 1x do týdne. Mohla jsem obchod zavřít, ale nechtěla jsem. Měla jsem tam zboží za několik tisíc a musela bych řešit, kam s ním.

Jednou jsem tam měla zákaznici. Měla stejný termín porodu jako já. Seděly jsem tam spolu a povídaly jsme si. V tom přišel můj exmanžel podívat se na počítač na nějakou adresu, kam jel se zbožím. Poprosila jsem ho, zda mi mne po zavíračce neodvezl domů, že jsem hrozně unavená. Jeho odpověď si pamatuji do teď: „Ses asi posrala ne? Nemám na to čas.“ Koukala jsem na něj jak opařená a zákaznice taky. Když odešel, ptala se mne, zda je tohle normální, a co si to ke mne dovoluje, vždyť jsem jeho žena, co nosí jeho dítě a takhle by se ke mne neměl chovat. Naopak mne má nosit na ruce. Měla pravdu, ale co jsem jí měla říct? Takže jako vždy jsem ho hájila se slovy: On to tak nemyslel, asi ho někdo naštval atd. 

Pro něj moje těhotenství nebyl problém. Neřešil, že mám být doma a odpočívat a zbytečně se nenamáhat, nestresovat se. Když mne bolely záda, tak jsem ho poprosila o masáž zad. Ano, udělal mi masáž, ale po masáži mne začal hladit a dráždit a chtěl sex. Ne vždy na něj byla chuť a když jsem sex nechtěla, tak jsem byla frigidní. (těhotná a frigidní, vidíte, jak to absurdně zní? :D)

Nikdy nemohla být masáž jen masáží. Pak už jsem si ani o masáž neříkala. Dokonce jsme si opět nenechali říct, co to bude. Pokaždé, když jsem šla k lékaři na kontrolu, jsem už skoro ve dveřích musela hlásit, že nechci vědět, co to je. Na rovinu. Hrozně jsem se bála jakkoliv zjistit, co to bude, protože jak by exmanžel zjistil, že to vím, nedopadlo by to pro mne vůbec dobře. Už jsem si připadala jak blázen.

Blížil se den našeho prvního výročí svatby. Grilovali jsme a on pozval kamaráda. Oba dva na zahradě pozdě do noci pili. Já dala dceru spát a myslela jsem, že si uděláme pěkný večer. Bohužel. On přišel pozdě večer domů v náladě a já šla spát. Nevadilo mu, že máme výročí a že jsem chtěla být s ním. On neřešil nic. Přijel z práce a první co udělal bylo, že si sedl do mezipatra, zapálil si a dal si pivo, panáka do whiskovky, nebo krabičáka s colou a seděl tam s mobilem a nějakou hrou i několik hodin. Dokonce tam párkrát i usnul. Takže jsme se viděli jen o víkendech a nebo když mne střídal v práci, abych si já šla domů odpočinout. Alkohol musel mít doma pořád, dostával ho i od rodičů. Hlavně aspoň pivo. Smutné bylo, když na nákupu dcera přinesla krabičák a dala ho do košíku.