Náš výlet do Krkonoš

                                  

Konečně pořádně na horách!

Jako dárek od našich přátel jsme dostali pobyt v Rokytnici nad Jizerou do penzionu Helena (stylový, co?).

První den jsme si dali oběd a skvělý burčák na náměstí a naplánovali jsme si výlet do hor. Po ubytování jsme si odpočinuli a šli do jedné malé hospůdky, kde čepovali pivo z minipivovarů a pak konečně na večeři. Ta byla na půl formou bufetu, nabrali jsme si polívku a salát a hlavní chod nám donesli. Já si dala výbornou panenku na víně, Míša upřednostnil přírodní řízek se sušenými rajčaty. Nadlábli jsme se skvěle. Pak nás čekala sauna. Nikdo z nás v sauně ještě nebyl, tak jsem vyzvídala od kamarádky, jak to tam chodí. No ještě, že tam nikdo nebyl a sauna byla jen pro nás, protože to byla příšerná ostuda 😏😅😅
Já si beru prostěradlo a zabalím se, za to Michal se do toho balil jako nějaký řecký bůh. Při vstupu do sauny to bylo jen "to pálí, ježiši já se potím, a fuj to se nedá". Já jsem si ale v klidu lehla a odpočívala. 

Taky milujete hotelové snídaně? Já se na ně vždy hrozně těším.  Dala jsem si samé dobré věci, jak vajíčka, zeleninu a hlavně kafe. Michal řekl, že taky zkusí kafe a dal si kapučíno s asi kilem cukru. Aspoň měl dost energie na výšlap. 

                                     

Autem jsme dojeli na parkoviště v Horních Mísečkách a šli pěšky. Musím říct, že jsem ráda, že jsme potkali zastávku autobusu, který nás každého za 50 Kč vyvezl až k Vrbatově boudě. Už tam byl krásný výhled. Dali jsme si tam jedno pivo za 60 Kč a vyrazili směr Pramen Labe, to je označení místa na temeni Krkonoš, místo počátku řeky Labe a nachází se 1387 metrů nad mořem. Bylo tam dost turistů, tak jsme zdrželi jen na malou chvíli. Dál jsem pokračovali do Polska, které bylo jen pár metrů od pramene a vydali se k  Ďáblově kazatelně. Vůbec se mi tam nechtělo, když jsem viděla z dálky ten kopec, ale nakonec to bylo dobré rozhodnutí, protože místní výhledy byli jedny z nejlepších. Dali jsem si sváču co nám dali v hotelu a vydali se pomalu zpět k Vrbatově boudě přes Labský vodopád, Labskou boudu a Pančavský vodopád. Cestu dolů k autu, jsme absolvovali pěšky. Bože to byla chyba.! Cesta byla takřka nekonečná a do toho mi komplet odešlo koleno. Nemohla jsem chodit a každý krok jsem skoro obrečela. Naštěstí se mé koleno po usednutí do auta rychle vzpamatovalo. Do hotelu jsme přijeli jen tak tak na večeři. Tentokrát se grilovalo a bylo to formou "sežer, co můžeš". Pro mě byla jasná krkovice, grilovaná kukuřice a cuketa. 

                                   

Michal chtěl jít ještě někam na pivo, ale k jeho smůle jsem zahlédla v zrcadle, jak mám opálené brýle a rudý nos, a jakékoliv vycházení mimo hotelový pokoj jsem okamžitě zavrhla. 

Celkově jsme si pobyt a výlet výborně užili a vůbec se nám nechtělo domů. 

Pokud jsme výletem někoho inspirovali, tak jsem ráda. Jen bych chtěla říct, že cesta kterou jsem šli, rozhodně není pro rodiny s kočárkem.

Vkládám i odkaz na video.