Náš Štědrý den 2020

 

Náš Štědrý den 

Letošní Štědrý den byl asi jeden z nejlepších. Tentokrát jsme ho strávili i s mými dětmi. Holky dorazily už o den dříve kolem 17. hodiny, kdy jsme si společně ozdobily stromek. Michal jen dohlížel a občas nám to zkritizoval, že je moc zlatých koulí na jedné straně. Pak jsem tam dcerami naházela takový ten stříbrný bordel na stromek a bylo hotovo. Já nevím jak vy, ale já chci mít krásný stromek na Vánoce, ale hned 2. ledna bych ho odstrojila a vyhodila, takže mě potěšilo, když mi Míša řekl, že už trošku opadavá, a že asi vydrží jen do půlky ledna. Cože? Do půlky? To tak, na Tři Krále poletí. Nejdýl! Ale to už jsem odbočila.

Salát jsme taky dělali den před Štědrým dnem. Michal salát miluje a když jsme jen dva, vždy chce abych dělala ze 3 kg brambor. Letos jsme ale byli ve čtyřech a tak jsem dělala ze 4 kg brambor, kila majolky, 12 vajíček a 800 g salámu. Ano, my máme rádi salát se salámem. Bylo toho tolik, že jsme samozřejmě měli problém vše dát do lednice, takže bramborový salát byl v jedné mé největší míse a jednom hrnci. S tím, že Michal to musí sníst, protože já si dám salát naposledy na Boží hod a z dcer jej starší skoro nejí a mladší má porce jak pro vrabce.

Na Štědrý den ráno Jess oznámila, že celý den nebude jíst, aby viděla zlaté prasátko. Vydrželo jí to asi hodinu, dokud jsem na stůl nedala cukroví. Celý den proběhl tak nějak normálně. Cukroví, pomazánka, holky koukaly na pohádky. Kolem 16. hodiny jsem začala obalovat řízky a pomalu je smažit k večeři. Hezky jsme se oblékli a usedli k večeři a holky si připily dětským šáněm, my s Míšou klasickým a pak si dali ještě pivo :D

Po jídle jsme si rozkrojili jablko a zjistili, že další rok budeme všichni zdraví. Holky šli s Míšou venčit psa a mě začal úkol, a to v rekordním čase nacpat všechny dárky pod stromeček. Dárky totiž byly od celé rodiny a bylo jich požehnaně. Jen co se zavřely dveře, jsem letěla do ložnice, sundala podpatky, abych se nezabila, a začala tahat věci a dávat je v obýváku pod stromeček. Jenže najednou jsem slyšela šustění klíčů v zámku a málem dostala infarkt. Naštěstí to byl Michal a jen pro něco šel. Pokračovala jsem a po několika minutách přišla zpráva: Venku šíleně prší a holkám je zima. Tak si říkám, že to musí vydržet. Za chvíli druhá zpráva: Zlato, jak seš na tom?

Celá uřícená a splavená jsem zapálila všechny svíčky a odepsala: Pojďte nahoru, ale rychle nebo vyhoříme. Po odeslání jsem běžela do ložnice, vzala si podpatky a šla do koupelny dělat jako, že nic. Všichni se vrátili úplně mokří. Jess se okamžitě zamlžily brýle a po účesech, se kterými jsem se dělala na jejich hlavách, nebylo ani památky. Nijak jsme to neprodlužovali a holky konečně mohly otevřít dveře a podívat se, co jim Ježíšek nadělil. Byly nadšené. Každá dostala i jednu nebo dvě věci z toho, co si přály. Dokonce chtěly i takové retro jako bylo Tamagoči. Naštěstí sehnat to nebylo těžké. I když retro je to jak pro koho, ale pro nás ano, a když přišlo, tak jsem ho samozřejmě musela vyzkoušet. Největší radost měly holky ze sluchátek, každá dostala svoje. Jess bezdrátové a El klasiku. No ale z čeho měla starší dcera radost největší, byl Destrukční deník. Největší blbost, co jsem kdy viděla. V deníku jsou úkoly typu: tuhle stránku otři o špinavé auto, vezmi si deník do sprchy, pošlapej ho, ale jsou tam i jiné úkoly jako: stránka na dobré nápady. Přála si ho dost dlouho, ale odmítala jsem takovou hloupost koupit, tak jsem tím pověřila rodiče Míši.

I já jsem dostala to, co jsem si přála. Náramek a tričko mé oblíbené kapely, knížky, abych měla kompletní sérii, a stativ na telefon, který funguje i jako selfie tyč.
No a i pro Michala tam něco bylo: bezdrátová sluchátka, kniha Opráski a hlavně nová powerbanka.

Letošní Vánoc jsme si prostě společně báječně užili. Jaký byli Vánoce u vás?