V minulém díle jsme nakousli různé zákazy a příkazy, na což dnes navážeme. Problémy totiž představoval například i Facebook nebo exmanželův žebříček priorit.
Byl rok 2009 a rozmohla se u nás sociální síť jménem Facebook. Já jsem ještě používala ICQ a hodně kamarádek mi psalo, ať si Facebook udělám, že je to super, budeme ve spojení, jsou tam hry atd. Říkala jsem o tom tenkrát svému příteli, ale ten o tom nechtěl ani slyšet, prý je to zbytečné a zpětně si myslím, že nechtěl, abych navázala staré kontakty. Vydrželo to 3 dny a já si přesto vytvořila účet. (po porodu jsem s ním do práce jako dříve nejezdila) Když to zjistil, byl oheň na střeše. Do přátel jsem si přidala všechny své kamarádky a známé. Jenže nesměla jsem tam mít žádné chlapy. Pouze holky! Mohla jsem tam mít bráchu a bratránka. Když si mne chtěl přidat nějaký spolužák, tak bohužel měl smůlu. Ze začátku to šlo, ale jak si založil Facebook i on, tak ta kontrola byla větší. Zjišťoval, proč někomu něco lajkuji a jemu ne. Raději jsem nikomu nic nelajkovala jen pro klid rodiny. Jako profilovou fotku jsem měla fotku dcery a nikoliv svoji.
Další problém, který jsem ale tentokrát řešila já, byl ten, že on velice rád chodil na pivo hned naproti do hospody a protože jsme měli už dceru, tak já zůstávala doma.
Den vypadal asi takto. Ráno odjel do práce, vrátil se třeba v 17 hodin, nebo později, a šel na JEDNO. Vyrazil rovnou, ani se nestavil doma. No a když byl pátek, tak to „jedno“ pil i dlouho do noci. Dost mne to mrzelo, že jsem ho celý den neviděla a on se na nás asi ani netěšil, když šel hned do hospody. Volala jsem mu třeba 21 hodin, kdy přijde a odpověděl klasicky: DOPIJI A PŮJDU. Někdy ale klidně přišel ve 23 hodin, občas dokonce až ve dvě ráno, bylo to různé.
Byl rok 2009 a rozmohla se u nás sociální síť jménem Facebook. Já jsem ještě používala ICQ a hodně kamarádek mi psalo, ať si Facebook udělám, že je to super, budeme ve spojení, jsou tam hry atd. Říkala jsem o tom tenkrát svému příteli, ale ten o tom nechtěl ani slyšet, prý je to zbytečné a zpětně si myslím, že nechtěl, abych navázala staré kontakty. Vydrželo to 3 dny a já si přesto vytvořila účet. (po porodu jsem s ním do práce jako dříve nejezdila) Když to zjistil, byl oheň na střeše. Do přátel jsem si přidala všechny své kamarádky a známé. Jenže nesměla jsem tam mít žádné chlapy. Pouze holky! Mohla jsem tam mít bráchu a bratránka. Když si mne chtěl přidat nějaký spolužák, tak bohužel měl smůlu. Ze začátku to šlo, ale jak si založil Facebook i on, tak ta kontrola byla větší. Zjišťoval, proč někomu něco lajkuji a jemu ne. Raději jsem nikomu nic nelajkovala jen pro klid rodiny. Jako profilovou fotku jsem měla fotku dcery a nikoliv svoji.
Další problém, který jsem ale tentokrát řešila já, byl ten, že on velice rád chodil na pivo hned naproti do hospody a protože jsme měli už dceru, tak já zůstávala doma.
Den vypadal asi takto. Ráno odjel do práce, vrátil se třeba v 17 hodin, nebo později, a šel na JEDNO. Vyrazil rovnou, ani se nestavil doma. No a když byl pátek, tak to „jedno“ pil i dlouho do noci. Dost mne to mrzelo, že jsem ho celý den neviděla a on se na nás asi ani netěšil, když šel hned do hospody. Volala jsem mu třeba 21 hodin, kdy přijde a odpověděl klasicky: DOPIJI A PŮJDU. Někdy ale klidně přišel ve 23 hodin, občas dokonce až ve dvě ráno, bylo to různé.
Jednou mi dokonce nebral ani telefon a nevěděla jsem, co s ním je. Věděla jsem, že je v hospodě. Sebrala jsem se a šla za ním. Dcera spala a celé to trvalo asi 5 minut. Přišla jsem tam a on tam koketoval s nějakou slečnou. Zeptala jsem se, kdy přijde domů a on že za chvíli. V tu chvíli mi to stačilo a na víc jsem se neptala. Druhý den jsem se ho zeptala na tu slečnu. Dle jeho slov to byla jen kamarádka. Nevím, co tam mezi nimi (ne)proběhlo . Nechtěla jsem to extra řešit.
Takhle to pak bylo běžné. A když nechodil přes týden, tak chodil každou neděli s tátou do sportbaru. Vždy od 10 nebo 11 hodin a to i když u nás byla jeho dcera. Někdy přišel v 13 hodin na oběd, někdy ve 15 hodin, někdy i déle. Šel tam i když jsem byla nemocná a celý den zvracela. Naše dcera byla taky nemocná a byla u nás i jeho dcera. Přesto odešel pít. Vrátil se teda normálně, ale nad jeho smýšlením zůstává rozum stát. Namísto aby se postaral „o své nemocné holky“, zašel si raději na pivo. O více se nestaral.
Pivo mu bylo přednější i během mého těhotenství. Jednou jsem v zimě jeli z jeho práce dodávkou domů a dostali jsme hodiny. Naštěstí nás to vyhodilo na odpočívadle. Kdyby tam nebylo, tak jsme buď ve sloupu nebo v pangejtu. Byla jsem celá vyklepaná. Chtěla jsem si doma jen lehnout a nemyslet na to. A co myslíte, že udělal on? Šel na pivo. Zeptala jsem se ho, zda nechce být se mnou, že tohle jsem fakt nedala. No asi tušíte co se stalo. Byla jsem doma sama.
Jednou také příšerně řešil mého
otce. Jak jsem psala v jiném článku, tak svého biologického otce
jsem neznala a můj brácha má otce jiného, kterému jsem říkala
tati, protože jsem jiného otce neměla. A to byly otázky. Proč mu
říkáš táto? Nechci abys mu tak říkala, vždyť to tvůj otec
není?
A opět další hádka.
Můj exmanžel měl starší sestru a budeme jí říkat třeba krycím jménem Genzer. Byla ročník jako moje máma. Svoje vlastní děti neměla. Když jeho rodina zjistila, že jsem těhotná, nikdo z nich nebyl rád. Na jednu stranu se jim ani nedivím. Jak víte, tak jsem otěhotněla po tříměsíčním vztahu. Problém byl, že exmanžel to svojí rodině vůbec neřekl. A Genzer to prý slyšela od nějaké známé někde v divadle. No komedie. Rodiče se to dozvěděli až na Vánoce, kdy pod stromečkem byly plenky, bryndáky a jiné věci pro mimčo. Když se malá narodila, tak první kdo se v porodnici objevil, a jako vážně úplně první ještě před sestřičkou a lékařem, byla Genzer. Přímo vedle mne na porodním sále, kde jsem přespala po porodu, se na malou přišla podívat celá v modrém a s rouškou. Pracovala totiž jako zdravotní sestra na jiném oddělení. Mám pocit, že tam to celé začalo. Od té doby, až do dnes se stará o děti jako o vlastní. Jinak řečeno, ona má naše děti jako ty vlastní. (budu vyprávět v dalších článcích)
Pokud se nacházíte nebo jste se nacházeli v podobné situaci, budu ráda, když se mi ozvete do komentáře pod článkem nebo na mail: mamcahelca@gmail.com
Můj exmanžel měl starší sestru a budeme jí říkat třeba krycím jménem Genzer. Byla ročník jako moje máma. Svoje vlastní děti neměla. Když jeho rodina zjistila, že jsem těhotná, nikdo z nich nebyl rád. Na jednu stranu se jim ani nedivím. Jak víte, tak jsem otěhotněla po tříměsíčním vztahu. Problém byl, že exmanžel to svojí rodině vůbec neřekl. A Genzer to prý slyšela od nějaké známé někde v divadle. No komedie. Rodiče se to dozvěděli až na Vánoce, kdy pod stromečkem byly plenky, bryndáky a jiné věci pro mimčo. Když se malá narodila, tak první kdo se v porodnici objevil, a jako vážně úplně první ještě před sestřičkou a lékařem, byla Genzer. Přímo vedle mne na porodním sále, kde jsem přespala po porodu, se na malou přišla podívat celá v modrém a s rouškou. Pracovala totiž jako zdravotní sestra na jiném oddělení. Mám pocit, že tam to celé začalo. Od té doby, až do dnes se stará o děti jako o vlastní. Jinak řečeno, ona má naše děti jako ty vlastní. (budu vyprávět v dalších článcích)
Pokud se nacházíte nebo jste se nacházeli v podobné situaci, budu ráda, když se mi ozvete do komentáře pod článkem nebo na mail: mamcahelca@gmail.com
Žádné komentáře:
Okomentovat