Seriál: Život s manipulátorem #8 Chorobná žárlivost

V našem posledním bytě bylo krásné bydlení. Ale nevydrželi jsme tam ani rok. Ex neměl pořádnou práci. Oba jsem pracovali v realitní kanceláři, jak jsem psala v předchozím článku. Pokud jsem chtěla jít do práce, musela jsem si já najít hlídání. Jeho to nezajímalo. On si jel někam na nějakou zakázku a když jsem chtěla jet na prohlídku s klientem nebo do kanceláře, tak jsem si musela zařídit hlídání pro mladší dceru. A když jsem hlídání neměla, tak jsem byla ta, co se doma válí a nevydělává. Bohužel to dopadlo tak, že opět nebylo na nájem. A majitelka bytu nás vyhodila a my jsme museli odejít. Snažila jsem se jí přemluvit, ale jí to nezajímalo.



Ano, můj exmanžel nedokázal vydělat ani 10 000 Kč na nájem. Mne chodil jen rodičovský příspěvek asi 3 600 Kč, který jsem vybrala a předala svému exmanželovi, který z toho 3 000 Kč poslal na alimenty. Tohle mne ale přestalo rychle bavit. Moje děti neměli skoro co jíst, hlavně, že on měl na cigarety, chlast a alimenty. Tak jsem mu oznámila, že mu už žádné takové peníze pro naše děti dávat nebudu. Já měla jeho dceru moc ráda, ale nebyla přece moje starost řešit jeho alimenty, když peníze chodili na moje děti. A pokud měl na všechno ostatní, tak tím pádem ať si vydělá i na tohle.

Přestěhovali jsem se do bytu po Genzerovi. Bylo to jen 2KK, ale hezké. Děti měly svůj pokojíček a my spali v obýváku. Jeho žárlivost ale začala být ještě horší, než kdy dříve. V naší realitní kanceláři pracovaly samé ženy, takže jsem do kanceláře mohla a doma nic neposlouchala i když můj šéf byl chlap, ale bylo mu tenkrát něco přes 50 let. Problém nastal, když jsem zhubla. Ze svých 80 kg jsem měla krásných 65 kg. Jak? Tak to netuším, předpokládám, že asi stresem. Neměla jsem na sebe žádné oblečení do kanceláře, tak mi sestra dala nějaké věci po sobě, co už nenosila. Vybrala jsem spoustu věcí. Dokonce jednu opravdu krásnou košili, která mi vážně padla. Jenže on řekl NE! Proč? Je prý moc sexy. Nebyla, byla to normální košile bez výstřihu jen dobře střižená a slušela mi. V kanceláři si všimli, že jsem zhubla a každý mne chválil, jak mi to sluší.

Ex manžel měl konečně nějakou stabilnější práci a já skoro každý den začala jezdit do kanceláře. Měla jsem pár zakázek, na které mne můj ex odvezl, když to bylo někde dál. Ale jak nemohl, tak jsem za klientem nemohla přijet. Měla jsem jeden manželský pár, kterým jsem prodávala byt. Potřebovala jsem u nich stavit, aby mi podepsali smlouvu. Vše bylo domluveno. A můj ex začal vyzvídat.
„Co budeš dělat, když tam bude jen její manžel, půjdeš i tak dál?“ Zeptal se. „Ano, půjdu dál,“ odpověděla jsem. A hned průšvih. „Takže ty tam budeš sama s chlapem? Děláš si legraci?“ Kladl zcela hloupé otázky.

Každá jeho druhá věta byla ve stylu: Co budeš dělat, když... Potřeboval slyšet, že samozřejmě nepůjdu za tím klientem. Říkal mi smyšlené historky a čekal, co mu na to řeknu, jak se zachovám.

Jednou si můj kolega (byl to externista a dělal hypotéky pro naší kancelář) potřeboval přijet pro nějaké papíry a bydleli jsme blízko sebe. Já se s ním však vidět nesměla. Ex vyšel před barák a předali si to.

Nebo když byl v práci tak mi volal, zda jdu do práce a co mám na sobě. Jakou mám halenku, kalhoty atd. A když jsem mu nezvedala v kanceláři telefon, protože jsem měla klienta, nebo jsem dělala smlouvu a tak jsem si se potřebovala soustředit, tak volal asistence. Jeho kontrolování, omezování a další věci byly častější a neúnosné. Ve vedrech jsem nenosila sukni. ale kalhotový kostým, protože jak jsem psala, nesměla jsem mít takové oblečení. Nemohla jsem se ani hezky nalíčit, jen řasenku a tužku a max průhledný lesk. Rtěnka? Neexistovalo.

Pořád mi říkal, že neprodávám protože umím, ale protože to prodávám výstřihem, což byl paradox, protože jsem žádný nesměla mít. Nejsem nijak hezká. Jsem normální holka a on si myslel, bůh ví co. Vždy mi nadával, jak jsem tlustá, hnusná, ale teď mu vadilo všechno.

Nikdy jsme nikam nechodili. Nebyli peníze nebo čas. Jednou nás ale moje máma přemluvila, abychom společně šli na slavnosti do města, kde jsem předtím žila já s mámou a on se svojí ex manželkou. Souhlasili jsme, že bychom jednou někam šli. Spali jsem u mámy a dědy doma (bydleli spolu) a děti hlídali jeho rodiče. Potkala jsem tam spousta lidí. Známí, které jsem neviděla několik let. Samozřejmě jsem je neviděla kvůli svému ex. S jedním jsem se objala a jak jsem to udělala, bylo mi jasné, že z toho bude průšvih. Měla jsem radost, že svého kamaráda vidím po asi 5 letech. Ex manžel se na mně od té doby ani nepodíval. Potkala jsem tam i sestru, bavím se tam s ní a chci jí představit toho kamaráda. Stojíme tam a povídáme si jen my dvě, ex nikde, a pak za mnou přišla známá a řekla, ať rychle jde, že můj muž je hodně nasraný.

Výborně, bála jsem se, co bude. On jen spustil, co to mělo znamenat, proč ho jako objímám atd. Od té chvíle jen chlastal. Panáky, jeden za druhým a piva. Začalo pršet a my se všichni šli schovat do hangáru. Stál tam, nasraně na mne koukal.. a začal mne tam asi balit nějaký kluk vedle mne. Řekla jsem mu ať si dá pohov, protože za mnou je můj manžel. Ten jen koukal na mne a řekl, že toho má dost a vzal prázdnou flašku od Fernetu a chtěl ji hodit do davu lidí, kteří se také schovali před deštěm jako my. Jen tak bez důvodně. Okamžitě jsem ho zastavila, řekla ať se uklidní, že o nic nejde. Uklidnil se, ale zbytek slavností byl hrozný. Nesměla jsem s nikým mluvit, nikoho pozdravit a chodila jsem za ním jen jako ocásek. Když jsme konečně odcházeli, já s mámou jsme šly spát. A on? Sehnul si ve 2 ráno do kuchyně (děda nešel spát, čekal až se vrátíme) začal tam kouřit a otevřel si pivo, byl tam asi hodinu. Vůbec mu nevadilo, že se tam nekouří. Děda nic neřekl a já jsem se propadala hanbou. Ráno jsem se probudila, sebrali jsme se a jeli domů. Cestou jsem mu říkala, že se v bytě mého dědy nechoval dobře. Že se v bytě nekouří a on jen odvětil, že mu to můj děda dovolil (děda mu nabídl pivo ze slušnosti). Od té doby jsem s ním nikdy nikam nešla. O této události se bavíme například se sestrou dodnes.


Máte svůj příběh?  A chcete se o něj podělit? Napište mi: mamcahelcaa@gmail.com