Seriál: Život s manipulátorem #9 Třetí dítě?

Jeho chorobná žárlivost neznala meze. Dokonce zjišťoval, co bych dělala kdyby si mne můj šéf přidal na facebooku do přátel. Zda to jako příjmu. Samozřejmě, že to přijmu, protože šéf by se mne na to ptal, proč jsem si ho nepřidala a já bych nevěděla, co mu na to říct. Byla to příšerná hádka a za pár dní si mne přidal šéf do přátel a já to potvrdila. Chci podotknout, že on měl na facebooku každého. Jen já prostě nesměla. 

Náš šéf přijal dva kolegy (chlapy) a jeden byl přímo z našeho města. Tím, že exmanžel tam pracoval jen málo a já víc, jsem byla často v kanceláři sama. Když on zjistil, že tam máme nové kolegy, začala opět jeho žárlivost a časté otázky typu: Jela bys s ním, kdyby měl stejnou cestu? Pomáháš mu? Na vše jsem odpověděla, že ne. Protože jsem se ho bála. Než abych doma dostala přes hubu, jsem radši jela tramvají a pak autobusem a kus pešky, než být za 20 minut doma autem. Dokonce jsem tu nabídku dostala několikrát, zda nechci hodit, ale radši jsem odpověděla, že ne. Nejhorší to bylo na našem vánočním večírků. Na ten nikdy v životě nezapomenu.

Na vánočním večírků bylo vždy dost jídla a pití. Pozvaný byl i firemní právník a hypotékář. Letos tam byli i naši dva kolegové. Seděla jsem vedle svého muže a z druhé strany seděl můj kolega a musela se k němu sednou skoro zády aby můj ex neměl problém, jenže on vstal a šel si zakouřit a za pár minut si na jeho volnou židli sedl druhý kolega, ten ze stejného města jako já. Všichni se bavili a já si s nimi také povídala. Přece nebudu mlčet nebo dělat, že je neslyším.

Pak mi ale přišla SMS od mého ex s textem: Bavíš se dobře? V tom se mi ale málem zastavilo srdce. Ohlídla jsem se a viděla jsem ho, jak stojí za skleněnými dveřmi a sleduje, jak se bavím, s kým se bavím atd. Nevím jak dlouho tam stál. Napsala jsem mu, co jako dělá, ať jde dovnitř. Otevřel dveře, sedl si sám ke dveřím a jen sledoval hlouček lidí a psal mi zprávy. Když se konečně umoudřil, že si sedne vedle mne, pošeptal mi do ucha, ať se posunu a jakou že stranu si vyberu. Bylo mi jasné, že ať si vyberu jakoukoliv stranu, bude problém, když z obou stran seděl chlap. Řekla jsem mu, ať si vybere a je to. Celý večer pak jen mlčel, jedl a pil. Dokonce vzal domů i drahou flašku tvrdého alkoholu. Byla jsem proti, ale on si to odůvodnil, že tam toho je hodně a že stejně se to vypije, tak je to jedno. Hrozně jsem se styděla. Už jen to, že jedl, jako by nedostal rok najíst a chlastal dost, protože to bylo přece zdarma. Domů jsem jeli taxíkem později večer. 

Když byly druhé dcerce skoro 2 roky procházela jsem dalším komplikovaným obdobím. Dlouho jsem nedostala menstruaci a tak jsem si šla koupit těhotenský test, a protože jsem si potřebovala být okamžitě jistá, tak jsem si ho udělala v kanceláři. Nikdo tam nebyl. Jen dvě kolegyně. Test vyšel pozitivně. Vyběhla jsem se slzami v očích ze záchoda a ta jedna kolegyně se ptala, co se mi stalo. Řekla jsem, že nic a volala svému muži. Říkám, co se stalo a on asi měl radost. Jenže já radost nepociťovala. Řekla jsem mu, že to dítě nechci. Že nemáme peníze, že další dítě kvůli práci by nám už nikdo nepohlídal, že chci už chodit do práce a že další dítě prostě nechci. On jen řekl, že je „rád, že jsem vyslechla taky jeho.“ Jenže mne jeho názor nezajímal. Já bych dítě další klidně brala, ale s ním jsem to dítě nechtěla. 

Nebyl schopný vydělat peníze, děti věčně hlídala jeho sestra Genzer nebo vyzvedávala ze školky. Vše, abych já mohla chodit do práce a on taky, nebo aby on mohl jít do hospody. Volala jsem pak okamžitě kamarádce a ta mi poradila, co dělat a pak ještě ségře, která mne v tom rozhodnutí podpořila. Protože byl čtvrtek nebo pátek, tak jsem k lékařce mohla až příští týdne. A protože jsem byla těhotná a tím pádem jsem nemohla otěhotnět, vyžadoval po mne furt sex. Jenže já byla psychicky dost na dně. Nechápal a urážel se, že konečně se nemusí hlídat a že já nechci. Ne opravdu jsem neměla chuť na sex. 

Objednala jsem se na gynekologii. Když jsem přišla do čekárny, posadila jsem se mezi další těhotné. Sebralo mne to a rozbrečela jsem se tam. Pak na mne volala sestra, že jsem na řadě. Vešla jsem přímo do ordinace za doktorkou. Ptala se mne, co se stalo. Řekla jsem jí, že jsem těhotná a ona hned zjistila, že chci jít na potrat. Napsala mi žádanku a řešily jsme, jakým způsobem to uděláme, zda klasikou nebo prášky. Nechtěla jsem zůstat v nemocnici. Vybrala jsem si možnost tabletkou. Bylo to sice na dýl, ale byla jsem alespoň doma. Šla jsem se objednat do nemocnice. Ex šel sice se mnou, ale jeho chování bylo takové, že bych možná byla ráda, kdybych tam byla sama. Udělali mi vyšetření a dali mi tabletku a musela jsem myslím dvě hodiny čekat. Když jsem to řekla exmuži, tak hned peskoval, že dvě hodiny je dlouhá doba a že musí do práce a bla bla bla... Nebyla žádná podpora a žádné pochopení. Doma jsem jen ležela a odpočívala. Dostala jsem vysoké horečky, což zapříčinila ta tabletka. Za týden nebo 14 dní jsem šla pro druhou tabletku a opět 2 hodiny čekání v nemocnici a opět jeho debilní řeči. Po celkem vyšetření jsem byla v pořádku. Doma jsem se o tom už nikdy nebavili. 

A proč jsem vlastně otěhotněla? Protože na antikoncepci přece nebyli peníze.