Název knihy: Kříďák
Spisovatel: C.J.Tudor
Žánr: Světová literatura, detektivka
Rok vydání: 2018
Počet stran: 319
ISBN: 978-80-7549-997-4
Hodnocení: 5* z 5*
Knihu s názvem Kříďák jsem dostala k narozeninám, ale čas jsem na ni měla až teď. Přečtenou jsem ji měla za asi 3 dny, a to je u mne prozatím jasný rekord.
Knihu hodnotím hned 5 hvědami a myslím si, že ji jen tak nějaká další nepřekoná. Od autorky jsem četla i Jámu, a ta nebyla tak dobrá. Dokonce jsem ale v příběhu našla podobnosti, jako například stejné povolání hlavního hrdiny.
Jak bych knížku nejlépe vystihla a nic neprozradila?
Kniha je napsaná v kapitolách, přičemž název je tvořen vždy rokem 1986, nebo 2016. Vypráví ji vždy jeden a ten stejný hlavní hrdina Eddie. Bezproblému tedy poznáte, kde se zrovna nacházíte. Příběh se velice dobře čte (asi proto, jsem jí přečetla za 3 dny). V průběhu všech kapitol se pomalu rozkrývají všechny nejasnosti. I přesto, že jsem myslela, že už všechno vim a nic mě nemůže překvapit, jsem se dočkala zcela nových informací a zvratů. Každá kapitola končí otevřeně a druhá na ni hned nenavazuje, protože se střídají výše zmíněné časové linie. Autorka tak ponechává čtenáře neustále v napětí. Nikde jsem nenašla žádné hluché místo. Hlavní hrdina se mi líbil, jeho styl vyprávění neměl chybu.
Knihu s názvem Kříďák jsem dostala k narozeninám, ale čas jsem na ni měla až teď. Přečtenou jsem ji měla za asi 3 dny, a to je u mne prozatím jasný rekord.
Knihu hodnotím hned 5 hvědami a myslím si, že ji jen tak nějaká další nepřekoná. Od autorky jsem četla i Jámu, a ta nebyla tak dobrá. Dokonce jsem ale v příběhu našla podobnosti, jako například stejné povolání hlavního hrdiny.
Jak bych knížku nejlépe vystihla a nic neprozradila?
Kniha je napsaná v kapitolách, přičemž název je tvořen vždy rokem 1986, nebo 2016. Vypráví ji vždy jeden a ten stejný hlavní hrdina Eddie. Bezproblému tedy poznáte, kde se zrovna nacházíte. Příběh se velice dobře čte (asi proto, jsem jí přečetla za 3 dny). V průběhu všech kapitol se pomalu rozkrývají všechny nejasnosti. I přesto, že jsem myslela, že už všechno vim a nic mě nemůže překvapit, jsem se dočkala zcela nových informací a zvratů. Každá kapitola končí otevřeně a druhá na ni hned nenavazuje, protože se střídají výše zmíněné časové linie. Autorka tak ponechává čtenáře neustále v napětí. Nikde jsem nenašla žádné hluché místo. Hlavní hrdina se mi líbil, jeho styl vyprávění neměl chybu.
Jak autorka sama píše, má ráda
Stephena Kinga, možná právě proto jsem od knihy čekala něco
možná malinko jiného. Příběh je opravdu místy i dost
strašidelný (sama jsem měla problém jít pak spát do lesa :D),
ale žádné nadpřirozeno v něm nehledejte.
Pokud váháte s koupí, tak rozhodně
nemusíte. Kříďák vás totiž po přečteních prvních odstavců
chytí a nepustí až do samotného konce. Jestli jste nejprve četli
Jámu, v pořadí druhou knížku C.J. Tudor, a stejně jako mně vás
příliš nenadchla, dejte šanci debutu v podobě Kříďáka.
Anotace
Všichni máme tajemství. Před některými utíkáme, ale ona si nás najdou. A některé hry končí vždycky stejně… Mysteriózní thriller Kříďák je tu – a nedá se před ním utéct.
Cítíte to v lese, ve škole i na hřišti, cítíte to v domech a v lunaparku. Cítíte to na většině míst v malém městečku Anderbury… strach, že vás někdo nebo něco sleduje. Začalo to na pouti roku 1986, kdy se stala ta nehoda. Toho dne potkal dvanáctiletý Eddie pana Hallorana – pana Křídu. Ten přivedl Eddieho na myšlenku nevinné hry pro něj a partu jeho přátel: za pomoci křídových kreseb si mohli nechávat vzkazy. Byla to docela zábava – dokud je křídoví panáčci nedovedli k tělu. Mrtvému dívčímu tělu, rozřezanému na kousky. Tahle událost se jim nesmazatelně vryla do nočních můr. A třicet let poté najdou v dopisních schránkách záhadnou obálku – s panáčkem a kusem křídy. Strašáci z dětských let totiž možná stále dokážou zabíjet.
Četli jste knihu? Líbila se vám?
Všichni máme tajemství. Před některými utíkáme, ale ona si nás najdou. A některé hry končí vždycky stejně… Mysteriózní thriller Kříďák je tu – a nedá se před ním utéct.
Cítíte to v lese, ve škole i na hřišti, cítíte to v domech a v lunaparku. Cítíte to na většině míst v malém městečku Anderbury… strach, že vás někdo nebo něco sleduje. Začalo to na pouti roku 1986, kdy se stala ta nehoda. Toho dne potkal dvanáctiletý Eddie pana Hallorana – pana Křídu. Ten přivedl Eddieho na myšlenku nevinné hry pro něj a partu jeho přátel: za pomoci křídových kreseb si mohli nechávat vzkazy. Byla to docela zábava – dokud je křídoví panáčci nedovedli k tělu. Mrtvému dívčímu tělu, rozřezanému na kousky. Tahle událost se jim nesmazatelně vryla do nočních můr. A třicet let poté najdou v dopisních schránkách záhadnou obálku – s panáčkem a kusem křídy. Strašáci z dětských let totiž možná stále dokážou zabíjet.
Četli jste knihu? Líbila se vám?
Žádné komentáře:
Okomentovat